Ježíš Kristus žije

Rozhovor – Jiří Zmožek – spevák svedectvo

Klíčová slova:

Rozhovor – Jiří Zmožek

small_images2.jpgKdyž byl na vrcholu slávy, napsal snad stovky písní pro naše přední zpěváky. Psal pro Karla Gotta, Hanu Zagorovou, Helenu Vondráčkovou, Marii Rottrovou, Michala Tučného… Z nich připomínáme jen několik hitů, které jsou dodnes velmi populární: Zvonky štěstí; Už mi, lásko, není dvacet let; To musím zvládnout sám; Tam u nebeských bran; Ten vůz už jel; Nešlap, nelámej; Biograf láska; To býval ráj a jiné. Psal taky pro herce jako Rudolfa Hrušínského, Janu Hlaváčovou, Radka Brzobohatého, Josefa Kemra a vystupoval s řadou slavných umělců v zahraničí, např. s Jiřinou Bohdalovou v Kanadě, Austrálii, Švýcarsku… Říkalo se mu Král dobré nálady. Jeho firma Carmen, kde se rodily hudební nahrávky tzv. lidové hudby, stále rostla. Náhle však přišel krach a Jiří Zmožek spadl až na dno. Nemocnice, myšlenky na sebevraždu – a jako záchrana z této situace – víra v Boha. Říká, že se před pár lety znovu narodil a začal nový život…

Jak moc jste se změnil?

Úplně jsem změnil celý svůj život. Stejně jako existuje starý dům a nový dům, staré auto a nové auto, existuje i starý a nový život. Nový život, to je znovuzrození.

Co vás přivedlo k přemýšlení o Bohu?

Já jsem měl dvě babičky. Jednu komunistickou a druhou protestantskou. Ta komunistická chodila 25 roků o holi a pořád tou holí hrozila nějakým imperialistům a každému, kdo jí připadal špatný. Tu protestantskou jsem nikdy hrozit neviděl. Byla tichá, pořád zpívala jakési písničky o Bohu, četla takovou malou knížku (později jsem zjistil, že to byla Bible) a taky jsem ji viděl, jak se modlila. Tahleta babička mě vodila do malého křesťanského shromáždění, kde jsem potom po mnoha letech, v roce 1971,slyšel kázat jednoho slovenského evangelistu. Byl z Bratislavy, jmenoval se František Ciesar a mluvil o tom, jak Ježíš uzdravil nějakého nemocného u rybníka Bethesda. Ten nemocný tam ležel 38 let. To mě hodně vzalo, jak je Bůh dobrý. Byl jsem z toho tenkrát nadšený a hned jsem o tom vykládal svým přátelům a známým.

A jak to poznamenalo váš další život?

Já jsem se pro Boha hrozně nadchnul. Začal jsem chodit do té malé církvičky, založil jsem tam dokonce i pěvecký sbor. Jenže nás tam chodilo asi 30, a když jsem je všechny naučil zpívat, tak zase neměl kdo poslouchat. A ty babičky, co tam chodily a nezpívaly, tak ty zase neslyšely… Ale strašně rád jsem tam chodil a byl jsem velice věrný v návštěvách té církve. Byla to Církev bratrská, kde sloužil mně velice blízký kazatel Ing. Jaroslav Orawský.

Neřekl vám někdo ze známých, kteří viděli tu změnu, že jste se zbláznil?

Nejhorší to bylo doma. Pán Ježíš říká, že nepřítelem člověka bude vlastní rodina. Doma jsem měl velké problémy, protože jsem do církve vodil svoje dvě děti.

Mluvil jste o znovuzrození. Ale začínat se má s čistým štítem a minulost by se tedy měla nějak srovnat…

To byla ještě dlouhá cesta. Když člověk slyší zprávu o Bohu, tak je to něco jiného, než když ho zasáhne zvěst o Božím Synu Ježíši Kristu. To pak dělá pokání ze starého života, ze všech těch mrtvých skutků, co za život udělal. Jenže pokání je změna. To není jenom nějaká lítost. Lítost může být obyčejný duševní stav. Ale pokání je duchovní stav. Duch svatý usvědčí člověka z hříchů a on se skrze pokání rozhodne úplně změnit život. Je to něco jako na vojně čelem vzad. Prostě jdete určitým směrem a velitel zavelí čelem vzad, a vy jdete úplně na opačnou stranu.

To ale všichni lidé nemusejí vzít…

Já bych to rozdělil zhruba na tři skupiny lidí. Ti křesťané, kteří už pokáním před Bohem prošli, by tomu měli rozumět a už by neměli toho člověka odsuzovat. Druhá skupina tak trochu pochybuje, jestli něco takového vůbec existuje. Ale ti většinou pochybují vždycky o všem.A třetí skupina lidí to nepřijímá vůbec a dívá se na vás jako na blázna. To je ale úplně v pořádku, protože Bible říká, že až se na vás budou dívat jako na blázna, že na vás bude Boží sláva.

No ale to by potom znamenalo, že si před Bohem dáte věci do pořádku a lidi už vás nemusejí zajímat?

Ne, tak to není, povinností znovuzrozeného křesťana, který se obrátil, je dát si věci do pořádku. V Bibli máme pár příkladů, jak to má vypadat. Na příklad Zacheus, když se setkal s Ježíšem, řekl: „Co jsem nakradl, vrátím čtyřikrát“. Nebo: „Pokud je to na vás, mějte se všemi pokoj“. Takže je třeba dát minulost do pořádku, pokud je to možné.

A jak to pokračovalo?

No, jak už jsem říkal. Když se člověk dozví o Bohu, ještě to nemusí znamenat znovuzrození. Znovuzrození je při-jetí Ježíše Krista jako Pána svého života. Bible o tom mluví základně na dvou místech. První je v evangeliu Jana, třetí kapitola, 16. verš, kde je napsáno, že TAK BŮH MILOVAL SVĚT, ŽE SYNA SVÉHO JEDNOROZENÉHO DAL, ABY KAŽDÝ, KDO VĚŘÍ V NĚHO NEZAHYNUL, ALE MĚL ŽIVOT VĚČNÝ. To je základní informace pro každého člověka, který chodí po této zemi. Ale nesmí jít jen o informaci, člověk musí v Pána Ježíše uvěřit. Bible o tom mluví jasně v epištole ap. Pavla k Římanům: VYZNÁŠ-LI PÁNA JEŽÍŠE SVÝMI ÚSTY A UVĚŘÍŠ-LI VE SVÉM SRDCI, ŽE BYL VZKŘÍŠEN Z MRTVÝCH, BUDEŠ SPASEN (Římanům 10,9). A na jiném místě se v Bibli zdůrazňuje, že každý, kdo by vzýval JMÉNO JEŽÍŠ, bude zachráněn – spasen.

Mluvíte o spasení – dá se to definovat?

Ano, asi takto: spasení je osvobození ze zajetí hříchu a vyvedení do svobody, kterou dává Kristus. Je třeba říct, že i po znovuzrození se stane, že člověk zhřeší. Vždy má však možnost znovu vyznat své hříchy a očistit se, jak říká Bible, krví Beránka. Ale hřích mu už nevládne (svoboda od alkoholu, drog, peněz atd.).

A co vaše komponování, co v tom se změnilo?

No to je právě to obrácení a znovuzrození, o kterém jsem mluvil. Jdete na jednu stranu a pak se obrátíte a jdete na jinou stranu. Zjednodušeně se dá říct, že zatímco dřív jsem psal písničky o láskách, tak po roce 1994 jsem začal psát písně o Lásce.

Můžete to přiblížit, mluvil jste přece o roku 1971, kdy jste slyšel mluvit kazatele Františka Ciesara o Bohu a teď zase mluvíte o roku 1994.

Víte, my jsme každý originál. Skoro o nikom se nedá říct, že se ve všem může podobat tomu druhému. A tak i cesta Boží s člověkem je u každého jiná. Já jsem začal v roce 1971 a byl jsem nadšený z Boha, Otce – Stvořitele. Ale neznal jsem Ježíše – Spasitele. A už vůbec ne Ducha Svatého. Toho, který nás uvádí do veškeré pravdy a je naším Utěšitelem, jak praví Písmo. A právě v tom roce 1994 jsem prošel velkou krizí: rodinnou, podnikatelskou a finanční. Možná by se to dalo nazvat „vítězný krach“, protože mi to dalo všechno nové. V Bibli se o tom můžeme dočíst – Bůh říká: A hle, všechno činím nové.A tenkrát v tom roce 1994 už jsem nemohl. Dolehla na mě neuvěřitelná tíha – někdy se tomu říká osobní tragedie. Všechno se zbortí, rozpadne. Pak uděláte rozhodnutí pro Ježíše a všichni vás opustí, protože si myslí, že jste fanatik. Takhle jsem to musel pořád po-slouchat. Zatímco v roce 1971 jsem si oblíbil Boha, v roce 1994 jsem se radikálně rozhodl pro Ježíše. A to je ten rozdíl. Když si oblíbíte Boha, kostel do kterého chodíte a lidi v něm, tak to ještě lidem tak nevadí. Když však odevzdáte svůj život Ježíši, aby on řídil vaše kroky, tak i ti nejbližší vás mohou vyhlásit za blázna a může zkrachovat i vaše manželství.

To muselo být těžké. Jak teď žijete?

Kdybych chtěl odbýt odpověď na tuto otázku, tak řeknu, jako důchodce. Ale není to pravda. Zatímco ve starém životě jsem psal písničky o láskách, tak v novém životě jsem napsal asi 250 písní o Lásce. Jezdím ponejvíc na východní Slovensko, odkud dostávám téměř denně nějaké pozvání. Vystupuji zde převážně v katolických, ale také evangelických kostelech. Mě nikdy ani nenapadlo, že budu jezdit 400 kilometrů na východní Slovensko pomalu každý týden a hrát tam asi tak desetkrát do měsíce. Ale asi před dvěma lety za mnou přijeli tři katoličtí kněží z východního Slovenska a požádali mě, abych tam šel zpívat. No a tak jsem to udělal a vzniklo z toho hodně dobré společné práce. Jsou to redemptoristi z Gaboltova. Máme nádherné Boží přátelství a já jim říkám „TRAJA KRÁLI Z VÝCHODU“. Přišli taky z východu, taky byli tři a taky měli pro mě vzácné dary – lásku, radost a pokoj. Ale vystupuji i v Česku, zrovna dnes jsem se vrátil z Frenštátu pod Radhoštěm, kde jsem měl 5 dní koncertní programy pro děti i pro dospělé.

Co vzkážete čtenářům, kterým se dostane do ruky tento letáček Brněnské tiskové misie?

Za prve se jim omlouvám, že ne všechno, co by je možná zajímalo, se vešlo do tohoto povídání. Ale v těchto dnech píšu Deník vzpomínek a tam je toho podstatně víc. Pokud se tedy chtějí dovědět více, dokonce se dá říct, že skoro všechno, stačí si odskočit na moje stránky www.zmozek.cz a kliknout si tam DENÍK VZPOMÍNEK. A také se mohou se mnou setkat na některém z mých koncertů. I o nich se dozvíte podrobnosti na těchto webových stránkách.

A na závěr?

Chci popřát všem přátelům a čtenářům BTM opravdový pokoj, lásku a radost, která je jedině v Ježíši Kristu.

Rozhovor – Jiří Zmožek – spevák svedectvo 4.50/5 (90.00%) 2 votes



(0) Komentáře

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *


− sedem = 2